High security prison in Tábor

Idea projektu

Téma věznění je v našem kontextu stále považováno za tabu. Společnost často považuje uvěznění za přirozenou součást spravedlnosti, zároveň však věznice fyzicky, vizuálně i symbolicky vytlačuje na okraj. Vězeňská architektura bývá skrytá, neviditelná a často rezignuje na hledání hodnot, které přesahují funkci izolace. Ve svém návrhu jsem se snažil tuto hranici překročit. Věřím, že i prostředí věznice může nést určitou míru důstojnosti, a to nejen pro vězně, ale i pro ty, kteří v ní pracují. Nejde o zpochybňování samotného trestu, ale spíše o otázku, jak může prostor ovlivnit proces rehabilitace, vnímání svobody a možnost návratu do společnosti.

Popis projektu

Koncept_Funkce Koncept funkční organizace je založen na principu gradientu mezi svobodou a trestem. Má lineární strukturu, kde začátek linie symbolizuje svobodu a její konec trest. Páteří objektu je dlouhá chodba s učebnami, která představuje cestu vzdělávání vedoucí ke svobodě. Jednotlivé funkce věznice jsou podél této linie rozmístěny podle "stupně" svobody. Na začátku linie je vstupní budova, která zahrnuje prostory pro návštěvy, příjem a propouštění vězňů a administrativu. Následuje budova služeb a aktivit. Další budovy v řadě obsahují dílny a ateliéry v přízemí a obytné jednotky pro uzavřené komunity v horních patrech. Toto uspořádání také umožňuje různou úroveň zabezpečení různých ubytovacích prostor. Na samém konci řady se nachází kaple, která symbolizuje možnost návratu - jak duchovního, tak osobního. Jednotlivá nádvoří mezi budovami jsou rovněž uspořádána podle míry svobody. Uzavřené dvory určené pro vysoce rizikové vězně se nacházejí na konci linie, zatímco blíže ke konci "svobody" jsou otevřenější dvory s větším prostorem pro pohyb a aktivity. Koncepce_Forma Koncepce hmot je odvozena od výše zmíněného principu gradientu svobody. Tuto myšlenku jsem se snažil vyjádřit z pohledu vězně a jeho vnímání prostoru. Nejmenší jednotkou věznice je cela - prostor, který nejvýrazněji reprezentuje trest. Je to nejvíce uzavřený a omezený prostor, který evokuje ztrátu svobody. Naproti tomu komunitní kuchyně a jídelny jsou otevřenější a podporují každodenní život v menších komunitách. Otevřené přízemí nabízí širokou škálu aktivit a vzdělávacích příležitostí. V kontextu věznice představují tyto funkce nejvyšší úroveň svobody. Tento kontrast mezi uzavřenými obytnými jednotkami a otevřeným přízemím vytváří prostorový gradient určený k podpoře motivace. Vězeň může "postupovat" ke svobodě prostřednictvím vzdělávání, práce a aktivní účasti na životě komunity. Vstupní budova s administrativním zázemím je navržena jako vizuálně transparentní. Její transparentnost není pouhým stavebním řešením, ale nese v sobě odkaz na princip otevřenosti a odpovědnosti v rámci vězeňského systému.

Technické informace

Architektonické řešení Vstupní budova má tři nadzemní podlaží. Přízemí je rozděleno do tří funkčních zón. Ve středu dispozice je hlavní vstup, který odděluje prostor pro návštěvníky od zázemí pro personál, včetně úseku pro příjem a propouštění vězňů. V prvním patře (1. NP) se nachází hlavní bezpečnostní stanoviště, kanceláře terapeutů a jídelna pro administrativní pracovníky. Ve druhém patře (2. NP) se nacházejí kanceláře správy věznice. Budova pro aktivity a služby má dvě nadzemní podlaží. V přízemí se nachází lékařská ordinace s urgentním příjmem, zubní ordinace a pokoje pro krátkodobý pobyt. Ve druhé části přízemí se nacházejí tělocvičny - odděleně pro zaměstnance a vězně. Nad nimi se nachází velká sportovní hala a dva squashové kurty. Ubytovací bloky mají čtyři nadzemní podlaží. První blok obsahuje v přízemí prostory pro personál a terapeutické místnosti. V dalších blocích jsou v přízemí dílny, ateliéry a aula. Horní patra jsou vyhrazena obytným jednotkám. V každém patře se nacházejí dvě oddělené komunity po 14 chovancích. Každá komunita má vlastní kuchyňku a prostornou chodbu sloužící jako společenský prostor. Každé křídlo obsahuje 13 cel - 12 je jednolůžkových a jedna větší cela je buď bezbariérová, nebo určená pro dva chovance. Uprostřed dispozice se nachází bezpečnostní místnost, která zajišťuje dohled nad oběma komunitami. Všechny budovy jsou propojeny dlouhou chodbou, která obsahuje učebny osvětlené přes atria. Na konci chodby se nachází kaple. Dvory mezi budovami jsou přístupné přímo z chodby a slouží různým účelům. První nádvoří mezi vstupní budovou a halou je určeno pro návštěvníky a je odděleno od zbytku objektu. Nádvoří mezi halou a prostory pro zaměstnance je určeno pro odpočinek zaměstnanců. Na dalších nádvořích se nacházejí komunitní zahrady, některé jsou propojeny se skleníkem nebo doplněny výběhy pro drobná zvířata. Dvorky na konci chodby jsou uzavřené a jsou určeny pro vězně s vyšším rizikem. Cela Cela pro jednoho vězně má rozlohu 12 m² a je koncipována jako plně funkční obytný prostor pro jednu osobu. Tento přístup odpovídá západoevropským zvyklostem, zejména modelům z Norska, Německa a Nizozemska, kde se standardní jednolůžkové cely pohybují v rozmezí 10-12 m² a kladou důraz na humanitu a rehabilitaci. Součástí buňky je postel, pracovní stůl, otevřený úložný systém, umyvadlo, sprcha a toaleta. Přirozené denní světlo je zajištěno oknem standardní velikosti, umístěným tak, aby umožňovalo vizuální kontakt s vnějším prostředím. Kapacita věznice Zvolená kapacita věznice je 350 vězňů. Tento počet spadá do odborně doporučeného rozmezí 200 až 500 vězňů, které je považováno za optimální z hlediska bezpečnosti, provozní efektivity a rehabilitačního potenciálu. Zařízení této velikosti umožňuje personálu navázat s vězni osobnější vztahy, lépe si jednotlivce zapamatovat a citlivěji reagovat na jejich potřeby nebo problematické chování. To pomáhá vytvářet stabilnější a humánnější prostředí, které podporuje skutečnou rehabilitaci. Kapacita 350 osob také umožňuje dostatečně pestrou nabídku pracovních, vzdělávacích a terapeutických programů, aniž by se zařízení stalo neosobním, přetíženým komplexem. Fázování Komplex je navržen tak, aby umožňoval postupnou výstavbu a budoucí rozšiřování. Zvolená lineární koncepce umožňuje postupné doplňování budov, aniž by byl narušen provoz stávajících částí. První fáze zahrnuje výstavbu vstupní budovy, budovy pro aktivity a služby a dvou ubytovacích bloků. V dalších fázích lze flexibilně přidávat další ubytovací jednotky, dílny nebo terapeutické prostory podle aktuálních potřeb. Územní plán zahrnuje územní rezervy pro navýšení kapacity (např. až na 500 chovanců) a pro případné doplnění nových funkcí. To umožňuje, aby se komplex organicky rozrůstal, aniž by ztratil svou logiku nebo vnitřní hierarchii. Materiálové řešení Materiálové řešení vychází z požadavků na odolnost a dlouhou životnost. Základním stavebním materiálem je monolitický beton, který je v mnoha částech záměrně ponechán odkrytý. Prosklené plochy jsou tvořeny kombinací matného a čirého skla nebo polykarbonátových desek. Fasády budov - s výjimkou vstupní budovy - jsou omítnuté. Na ubytovacích blocích jsou fasády doplněny perforovanými kovovými panely před okny, které slouží především jako bezpečnostní prvek a na jižních fasádách také jako sluneční clona. Buňky mají lité podlahy v jemném barevném tónu. Stěny jsou omítnuté a v oblasti lůžka opatřené ochrannými panely. Nábytek je navržen z dřevěné překližky. Koupelny jsou vybaveny sanitárním zařízením z nerezové oceli s antivandalovou úpravou, která zajišťuje odolnost a snadnou údržbu. Přístupnost Celé zařízení je navrženo jako plně bezbariérové. Vstupní budova je vybavena přístupnými toaletami pro návštěvníky i personál. Každá budova obsahuje přístupný výtah umožňující vertikální pohyb osobám s tělesným postižením. V přízemí ubytovacích bloků mohou být dvě větší buňky využity jako přístupné jednotky v závislosti na aktuálních kapacitních potřebách. Celým komplexem prochází zpevněná komunikační trasa, která zajišťuje bezbariérový pohyb ve venkovních prostorách, včetně přístupu do zahrad a na nádvoří. Požární bezpečnost Věznice nejsou v právních předpisech výslovně definovány jako samostatná kategorie, ale lze je zařadit mezi nevýrobní budovy. Z hlediska provozu leží někde mezi ubytovacími zařízeními, zdravotnickými zařízeními a zařízeními sociální péče. Z hlediska požární bezpečnosti jsou posuzovány jako budovy se sníženou schopností evakuace. Nejmenší jednotkou požární bezpečnosti je buňka, která je napojena na nechráněnou únikovou cestu - chodbu o délce menší než 25 metrů. Všechny chodby musí být vybaveny systémem elektrické požární signalizace (EPS). Vertikální cirkulace je navržena jako chráněná úniková cesta, která vede do chodby v přízemí, která je dále rozdělena na menší chráněné úseky. Chodba v přízemí je vybavena sprinklerovým systémem, aby splňovala požadavky na chráněnou únikovou cestu. Z této chodby je zajištěn přímý přístup na venkovní nádvoří. Komplexem prochází zpevněná komunikace, která zajišťuje bezproblémový přístup pro požární vozidla. V severozápadním až jihovýchodním rohu areálu je umístěna nádrž na požární vodu, kterou lze v případě nouze využít jako zdroj vody pro hašení požáru. Konstrukční systém je kombinací nehořlavých železobetonových sloupů, stěn, nosníků a deskových stropů.